Spekulativní bubliny

Teorie spekulativních bublin, která je úzce propojena s behaviorální ekonomií, popisuje bubliny na trhu jako obrovský davový optimismus zapříčiněný určitou událostí nebo emocemi.

Obchodníci, jenž jsou součástí davu vnímají i menší podnět mnohem intenzivněji, což se odráží v cenách na trhu, které se začnou významně odchylovat od skutečných. Takto uměle podnícený růst netrvá věčně a v okamžiku, kdy subjekty na trhu změní názor bublina praskne a ceny velice rychle a nebezpečně spadnou. Známé příklady vlivu psychologických faktorů na trh jsou tyto:

Tulipánová horečka v letech 1630-1637 byla jedním z prvních případů davového chování na trhu. Několik let po té, co byl tulipán dovezen poprvé do Holandska, se holandským květinářům podařilo květinu křížit tak, že ji začali prodávat v různých barvách. Následně se tato květina stala tak populární, že se její cena vyhoupla několikanásobně výše a stala se tak nejvíce obchodovanou komoditou na tamním trhu. Brzy nabídka tulipánu převýšila poptávku a bublina pochopitelně praskla. Všichni začali tulipány prodávat a cena se bleskově vrátila zpět na svou skutečnou hodnotu.

Tichomořská bublina v roce 1720 je druhou známou finanční krizí. Tehdy si britská akciová společnost South Sea Company půjčila od britské centrální banky finanční zdroje mnohonásobně převyšující její kapitál za účelem obrovských investic v tehdejších anglických koloniích. Vidina perspektivních investic, přilákala některé další velké společnosti a investory, kteří tak mnohonásobně rozšířili kapitál South Sea Company a cena akcií vzrostla až na 890 liber z původních cca 120 liber. Investoři po dosažení tohoto vrcholu začali hromadně akcie prodávat a bublina praskla. Nutno dodat, že tehdy došlo k dnes již nezákonnému spojení společností.

South Sea Company

Cenová bublina akcií South Sea Company

Krach na newyorské burze 24. října roku 1929 je snad nejznámějším případem spekulativní bubliny. Tehdy způsobil hospodářský pokles paniku na trhu a hromadný prodej akcií, díky kterému se trh nakonec zhroutil, šlo o největší burzovní krach v historii lidstva. Tento den je známý jako Černý čtvrtek. Z hospodářské krize se svět vzpamatovával 10 let.

Cerny_ctvrtek_1929

Dow Jones Industrial Average s červeně vyznačeným cenovým propadem v roce 1929

Krach 19. října 1987 započal s přehnaným optimismem na trzích způsobených omezením restrikcí ze strany Fedu a pozitivním ohlasem politiky Ronalda Regana. Tento 5letý býčí trend opět končil silným propadem trhu. Mnoho ekonomů si všimlo, že rozdíl mezi akciovými a dluhopisovými výnosy byl tehdy největší v historii, a tudíž šlo tuto bublinu lépe předpovědět.

Internetová bublina v roce 2000 značí rozmach internetových firem, ze kterých většina brzy zkrachovala. Před tím však tyto firmy stihly absorbovat velké investice.  Analytici varovali před silným nadhodnocením akcií společností v informačních technologiích, investoři však stále tyto akcie kupovali. V roce 2000 pak bublina praskla a jen malé množství internetových společností (Yahoo!) na trhu tento krach ustálo.

Hypoteční krize v roce 2008 je zatím poslední případ bubliny na trhu. Započala na americkém trhu a její příčinou bylo hlavně financování hypotečních úvěrů. Následky se projevily v Americe depreciací dolaru, zvýšením nezaměstnanosti (krachy velkým společností) a propadem akciových indexů. Kvůli těsné propojenosti světových trhů se následná ekonomická recese rozlila do celém světě. Vedlejší důsledky se projevily na cenách komodit, které se naopak několikanásobně zvýšily.

Je zřejmé,  že na všechny světové krize mají nemalý vliv lidské emoce. Lidé lehce podlehnou davovému šílenství a důsledky jsou velice nepříjemné pro mnoho subjektů na trhu. Těchto několik historických případů je důkazem, že psychologická analýza by měla být důležitou součástí obchodních strategií každého úspěšného obchodníka.